"Ouija, báječná mluvící tabulka"
V únoru 1891 se v novinách začalo objevovat několik prvních inzerátů: „Ouija, báječná mluvící tabulka,“ zaznělo v inzerátu pittsburského obchodu s hračkami a popisováno bylo magické zařízení, které odpovídalo na otázky „o minulosti, přítomnosti a budoucnosti s úžasnou přesností“. Inzerát sliboval „nekončící zábavu a odpočinek pro všechny vrstvy obyvatel“ a spojení „mezi známým a neznámým, materiálním a nehmotným“.
Jiná reklama označila tabulku za „zajímavou a tajemnou“.
Tato tajemná mluvící tabulka byla v podstatě stejná, jako ta dnešní: Plochá deska s písmeny abecedy seřazenými do dvou půlkruhů nad čísly 0 až 9. V horních rozích byla slova „ano“ a „ne“ a ve spodní části slovo „Sbohem“. Součástí byla „Planžeta“, destička ve tvaru slzy či srdce s malým okénkem, která se posouvala po desce.
Myšlenka byla taková, že dva nebo více lidí se posadí kolem tabulky, položí konečky prstů na planžetu, položí otázku a ohromeně sledují, jak planžeta přechází od písmene k písmenu a hláskuje odpovědi zdánlivě sama od sebe.
Ačkoli se jen těžko dá věřit reklamním sdělením, zvlášť z 19. století, tabulka Ouija byla a je skutečně „zajímavá a tajemná“.
A to že funguje bylo dokonce „prokázáno“ patentovým úřadem, který její princip patentoval. Dokonce i někteří psychologové se dnes domnívají, že může nabídnout spojení mezi známým a neznámým.
Skutečná historie desky Ouija je stejně záhadná jako to, jak „hra“ funguje. Historik specializující se na tabulky Ouija Robert Murch, zkoumá příběh desky od roku 1992. Zjistil, že nikdo ve skutečnosti neví nic o původu tabulky, což mu přišlo zvláštní: „Tak ikonická věc, která v americké kultuře vyvolává strach i úžas a nikdo neví, odkud pochází?“
Tabulka Ouija vzešla přímo z americké posedlosti spiritismem v 19. století. Spiritismu, tedy víry, že mrtví jsou schopni komunikovat s živými. Spiritismus, který byl v Evropě již o mnoho let dříve, zasáhl Ameriku v roce 1848 náhlým nástupem sester Foxových z New Yorku.
Foxové tvrdily, že přijímají zprávy od duchů, kteří klepají na stěny odpovědi na otázky. S pomocí příběhů o slavných sestrách a dalších spiritistech v novém národním tisku zasáhlo spiritistické hnutí na svém vrcholu ve druhé polovině 19. století miliony přívrženců.
Spiritismus v té době jednoduše na Američany fungoval: byl slučitelný s křesťanským dogmatem, což znamenalo, že člověk mohl mít seanci v sobotu večer a neměl žádné výčitky ohledně toho, že půjde druhý den do kostela. Byla to přijatelná, dokonce prospěšná aktivita kontaktovat duchy na seancích, a to prostřednictvím automatického psaní nebo u otočných stolků, při nichž účastníci položili ruce na malý stolek a sledovali, jak se začne třást a chrastit, zatímco všichni prohlašují, že oni to nejsou.
Hnutí také nabízelo útěchu v době, kdy průměrná délka života byla méně než 50 let. Ženy umíraly při porodech, děti umíraly na nemoci a muži umírali ve válce. Dokonce i Mary Todd Lincoln, manželka prezidenta Spojených států, vedla seance v Bílém domě poté, co jejich jedenáctiletý syn zemřel na horečku v roce 1862. Během občanské války si spiritismus houfně získal své přívržence, lidi, kteří se zoufale chtěli spojit s milovanými, kteří odešli do války a nikdy se nevrátili domů.
„Komunikace s mrtvými byla běžná, nebylo to považováno za bizarní nebo divné,“ vysvětluje Murch a dodává:. „Je těžké si to představit, když dnes mnozí o tabulce OUIJA říkají, že otevírá brány pekla."
Ale otevírání bran pekelných nebylo záměrem nikoho ze zakladatelů společnosti Kennard Novelty Company, prvního výrobce tabulek Ouija. Ve skutečnosti bylo jejich hlavní motivací otevřít peněženky Američanů.
„Jak v americké kultuře rostl zájem o spiritismus, rostla také frustrace z toho, jak dlouho trvá dostat z duchů nějaké smysluplné poselství,“ říká Brandon Hodge, historik spiritismu .
Vyvolávání abecedy a čekání na zaklepání například na správné písmeno bylo hluboce nudné. Koneckonců, rychlá komunikace s živými lidmi na velké vzdálenosti byla možná. Telegraf existoval už desítky let, tak proč by tedy i odpovědi duchů neměly být podobně snadno dosažitelné? Lidé zoufale toužili po nových metodách komunikace, které by byly rychlejší. Toužili po telegrafu do světa na druhém břehu a i když si to několik podnikatelů uvědomilo, byla to právě společnost Kennard Novelty Company, která to opravdu dokázala.
V roce 1886 informovala začínající Associated Press o novém fenoménu který se rozšiřoval v táborech spiritistů v Ohiu. Článek popisoval tabulku s písmeny, čísly a planžetou, která na ně ukazovala. Článek oslovil i Charlese Kennarda z Baltimoru v Marylandu. V roce 1890 dal dohromady skupinu čtyř dalších investorů – včetně Elijaha Bonda, místního právníka, a plk. Washingtona Bowieho, aby založil společnost Kennard Novelty Company, která bude výhradně vyrábět a prodávat tyto nové komunikační tabulky. Žádný z mužů nebyl spiritista, ale všichni byli zapálení obchodníci a našli si mezeru na trhu.
Skupina měla produkt, ale nikdo netušil, jak mu říkat. Kennardově tabulce chybělo jméno. Na rozdíl od všeobecného přesvědčení „Ouija“ není kombinací francouzského výrazu pro ano - „oui“ a německého výrazu pro ano - „ ja“ . Murch říká, že na základě jeho výzkumu to byla Bondova švagrová Helen Petersová (která byla dle Bonda silné médium), kdo na jméno přišel. Posadili se kolem stolu a zeptali se tabulky, jak jí mají říkat. Tabulka vyhláskovala jméno „Ouija“, a když se zeptali, co to znamená, odpověděla: „Hodně štěstí“. Strašidelné a tajemné. Petersová už ovšem nepřiznala, že měla na sobě medailonek s obrázkem ženy, nad jejíž hlavou bylo jméno „Ouija“. To vyplynulo až z dopisů a je velmi pravděpodobné, že tou ženou v medailonu byla slavná autorka a oblíbená aktivistka za práva žen Ouida, kterou Petersová obdivovala. Je tak dost možné, že „Ouija“ je jen zkomoleninou jména Ouida.
Podle Murchových rozhovorů s potomky zakladatelů Kennard Novelty Company a samotného patentového spisu Ouija, který viděl, je však další příběh zcela jistě pravdivý.
Jde o příběh žádosti o patent tabulky Ouija. Lidé z Kennard Novelty Company, si byli vědomi, že pokud neprokážou že tabulka funguje, nezískají patent. Z toho důvodu vzal Bond Petersovou sebou na patentový úřad ve Washingtonu, když podával svou žádost. Tam hlavní patentový úředník požadoval demonstraci. Pokud by tabulka dokázala přesně napsat jeho jméno, které mělo být Bondovi a Petersové neznámé, povolil by pokračovat v patentovém řízení. Všichni se posadili a požádali duchy o odpověď. Planžeta pak skutečně začala věrně hláskovat jméno patentového úředníka. Murch dodává, že není zcela jasné, zda to byli skutečně duchové nebo skutečnost, že Bond jako patentový zástupce mohl jméno patentového úředníka znát. Ať tak nebo tak, 10. února 1891 patentový úředník s bílou tváří a viditelně otřesený udělil Bondovi patent na jeho novou hru, tabulku OUIJA.
První patent nenabízí žádné vysvětlení, jak zařízení funguje, pouze tvrdí, že funguje. Tato nejednoznačnost a záhada byla součástí víceméně vědomého marketingového úsilí. "Byli to velmi chytří obchodníci," poznamenává Murch, „čím méně toho Kennardova společnost říkala o tom, jak deska funguje, tím tajemnější to vypadalo a tím více lidí si ji chtělo koupit.“
Ouija slavila obrovský obchodní úspěch. V roce 1892 se společnost Kennard Novelty Company rozrostla z jedné továrny v Baltimoru na dvě v Baltimoru, dvě v New Yorku, dvě v Chicagu a jednu v Londýně. Ovšem už roce 1893 byli Kennard a Bond za společnosti venku kvůli určitým vnitřním firemním tlakům a starému přísloví, že peníze mění všechno.
V té době řídil společnost William Fuld, který se dostal do přízemí nově vznikající společnosti jako zaměstnanec a akcionář. Společnost už opustila Kennardovo jméno a nově se jmenovala Ouija Novelty Company (Pozn.: Fuld nebyl a nikdy se netvrdil, že je vynálezcem desky, i když i jeho nekrolog v The New York Times o něm tvrdil, že jím byl; také je pozoruhodné, že Fuld zemřel v roce 1927 po pádu ze střechy své nové továrny – továrny, o níž řekl, že mu tabulka Ouija řekla, aby ji postavil.) .
Okamžitý a nyní, o více než 120 let později, dlouhotrvající úspěch tabulky Ouija ukázal, že se dostala na výsadní místo v americké kultuře. Byla prodávána jako mystické orákulum i jako rodinná zábava s prvkem vzrušení z kontaktu s jiným světem. To znamenalo, že desku nekupovali pouze spiritisté. Tabulka Ouija oslovila lidi ze širokého spektra sociálních i věkových kategorií, lidi různých profesí a vzdělání. Murch tvrdí, že tomu tak bylo především proto, protože deska Ouija nabízela lidem zábavný způsob, jak v něco věřit.
„Lidé chtějí věřit. Potřeba věřit, že tam venku je něco jiného, je mocná a Ouija tuto potřebu naplňovala a naplňuje,“ říká Murch.
Je celkem logické, že největší oblibu si deska našla v nejistých dobách, kdy se lidé pevně drželi víry a hledali odpovědi prakticky odkudkoli. Byla to dvacátá léta minulého století, devastovaná první světové válkou. Byly to maniakální roky jazzového věku, prohibice a nárůstu popularity tabulky Ouija. Během Velké hospodářské krize otevřela Fuld Company nové továrny, aby uspokojila poptávku po tabulkách. Za pět měsíců roku 1944 jich jediný newyorský obchodní dům prodal 50.000 kusů. V roce 1967, rok poté, co Parker Brothers koupili hru od společnosti Fuld Company, byly prodány 2 miliony desek. Tabulek Ouija se tak prodalo více než hry Monopoly.
Podivné příběhy tabulky Ouija se také často objevovaly v amerických novinách. V roce 1920 list Národní telegrafní služby oznámily, že se vyšetřovatelé zločinů obracejí o radu na tabulku Ouija pro nalezení vodítek k záhadné vraždě gamblera z New Yorku, Josepha Burtona Elwella.
V roce 1921 The New York Times uvedl, že žena z Chicaga, která byla poslána do psychiatrické léčebny, se snažila lékařům vysvětlit, že netrpí mánií, ale že jí duchové prostřednictvím tabulky Ouija řekli, aby nechala mrtvé tělo své matky v obývacím pokoji 15 dní předtím, než ji pohřbila na dvorku.
V roce 1930 byli čtenáři novin nadšeni příběhem o dvou ženách z Buffala v New Yorku , které zavraždily jinou ženu, údajně proto, že jim to řekla Ouija. V roce 1941 řekl 23 letý pracovník čerpací stanice z New Jersey deníku The New York Times , že vstoupil do armády, protože mu to řekla Ouija. V roce 1958 se soud v Connecticutu rozhodl nerespektovat závěť paní Helen Dow Peck, která nechala pouze 1 000 dolarů svým dvěma bývalým sluhům a 152 000 dolarů odkázala panu Johnu Gale Forbesovi, duchovi, který ji kontaktoval přes tabulku Ouija.
Tabulky Ouija dokonce nabídly literární inspiraci: V roce 1916 se paní Pearl Curranová dostala na titulní stránky novin, když začala psát básně a příběhy, o nichž tvrdila, že je prostřednictvím tabulky Ouija diktoval duch angličanky ze 17. století jménem Patience Worth . Následující rok Curranové přítelkyně Emily Grantová Hutchingsová tvrdila, že její kniha, Jap Herron, byla diktována prostřednictvím tabulky Ouija zesnulým Samuelem Clemensem, lépe známým pod jménem Mark Twain.
Curranové tvorba zaznamenala významný úspěch, Hutchingsová byla úspěšná méně, ale ani jedna z nich nedosáhla takového úspěchu, jako básník James Merrill, držitel Pulitzerovy ceny. V roce 1982 jeho epická báseň The Changing Light at Sandover inspirovaná a diktovaná Ouijou získala cenu National Book Critics Circle Award . Merrill veřejně prohlásil, že tabulka Ouija fungovala spíše jako lupa na jeho vlastní poetické myšlenky, než jako spojení s duchy. V roce 1979, poté, co napsal Mirabelle: Books of Number , další výtvor diktovaný Ouijou , řekl The New York Review of Books : „Pokud duchové nejsou, jak ohromující talent musí mít média!“
Pohled na tabulku Ouija se zásadně změnil roku 1973. V tom roce všechny vyděsil film Vymítač ďábla. Lidé dlouho věřili, že film je založený na skutečném příběhu. Malou Reagan ve filmu posedl démon poté, co si sama hrála s tabulkou Ouija. Pověst tabulky Ouija díky filmu utrpěla démonický šrám. „Je to něco jako Psycho – až do slavné scény v tomto filmu se nikdo nebál ve sprše,“ říká Murch a vysvětluje, že před Exorcistou byly filmové a televizní zobrazení tabulky Ouija obvykle vtipné a roztomile legrační. Po uvedení tohoto filmu už tomu ale tak nebylo. Film Exorcista ve skutečnosti zcela změnil strukturu popkultury.
Téměř přes noc se Ouija stala nástrojem ďábla, a z toho důvodu i nástrojem hororových spisovatelů a filmařů – začala se objevovat ve strašidelných filmech a obvykle otevřela dveře zlým duchům. V následujících letech byla tabulka Ouija odsuzována náboženskými skupinami jako Satanův způsob komunikace. V roce 2001 v Alamogordu v Novém Mexiku byly tabulky Ouija páleny v ohni spolu s kopiemi filmů o Harrym Potterovi a Disneyho Sněhurky . Dokonce i v paranormální komunitě mají tabulky Ouija pochybnou pověst. Murch říká, že když poprvé začal mluvit o tabulce Ouija na konferencích o paranormálních jevech, bylo mu řečeno, aby nechal své starožitné desky doma, protože lidi příliš děsí. I dnes se tabulek Ouija po celém světě prodávají statisíce. Důvody proč je lidé kupujíi, se ale změnily. Tabulky Ouija dnes lákají spíše jako strašidelná zajímavost s puncem nebezpečí než jako duchovní komunikační pomůcky.
I v posledních letech je Ouija opět populárnější. Velmi populární filmy Paranormal Activity 1 a 2 obsahovaly tabulku Ouija. Objevuje se také v epizodách seriálů Perníkový táta, „Castle na zabití, Rizzoli & Isles a v mnoha televizních pořadech o paranormálních jevech. V nákupních centrech se prodávají sady podprsenek a spodního prádla Ouija a mnoho dalších produktu s Ouija tématikou. Existují i Ouija mobilní aplikace. V roce 2014 a 2016 byly natočeny dva celovečerní filmy Ouija. Ouija je jednoduše fenomén, který z naší kultury asi hned tak nevymizí. Kvalitní tabulky duchů najdete na ouija.cz.
